"O nás"

   Jsme otevřené společenství tolerantních lidí, kteří respektují svobodu názoru. Pokoušíme se být si navzájem bližními, pomáháme si, můžeme se na sebe spolehnout. Přemýšlíme o víře, píšeme z pozic zastánců křesťanského životního přístupu. Klademe si stále otázky a reflektujeme základní životní hodnoty. Náš postoj je ekumenický. 

Čím je nám "Dialog na cestě"?
   "Když je srdce přetékající studnou, ohlíží se, hledá jinou studnici," říká Goethe ve svém Faustovi a my víme, že ve slovech klasikových rezonuje Bible. Při setkávání by opravdu mělo jít o to oslovovat srdce druhého a otevírat mu to své - kontaktem s bližními bytostně vyzráváme. Pobývání pospolu, spolupráce a vzájemná pomoc, vedení dialogu, považujeme za nezbytné. Náš klub je vícegenerační.
   Je nám velmi blízké, co říká filosof Milan Machovec v knize Smysl lidské existence: "Dialogem rozumíme víc než pouhou diskusi, výměnu názorů. Dialogem rozumíme nejvyšší formu vzájemné lidské komunikace, při které se ve vzájemném styku dvou (či více lidí) z obou stran vědomě usiluje o takovéto celkové rozevření člověka člověku. Dialog je tedy jakákoliv cílevědomá komunikace, resp. je diskuse bytostná, ve které se "nasazují" všechny vnitřní schopnosti partnerů, nejen jejich vědomosti či názory."
   Mějme odvahu k dialogu, vystavme se mu, vychutnejme radost z jeho vzájemnosti a opravdovosti.
 




 Jak vypadá naše tvůrčí dílna
   Jeden druhému necháváme nahlédnout do svých básní, úvah, povídek, glos, črt, fejetonů, kázání, esejů i jiných žánrů. Tvoření je pro nás společnou radostí. Vlastní tvorbu si vzájemně přibližujeme i prostřednictvím autorského čtení. Dělíme se však pravidelně také o literární lásky z nejrůznějších žánrových oblastí. Nejzajímavější výsledky naší práce prezentujeme v křesťanském tisku a rozhlasu, na našich webových stránkách a ve sborníku. Další významnou formou prezentace naší tvorby jsou literární matiné, vystoupení pro dospělé i pořady pro děti. 

 

   "Nejde o to, aby se ze všech zúčastněných stali spisovatelé a herci, ale o tvůrčí radost, sebezdokonalení, o zdravou sebereflexi, zvýšení sebejistoty ve veřejném vystupování," shrnuje naše snahy zakladatelka klubu, dr.Olga Nytrová.


        

  V našem společenství Dialog na cestě prožíváme společně dary účastenství, kultivujeme svou schopnost vcítit se do druhého a být mu oporou a inspirací, společně vytváříme příznivou atmosféru, z níž klíčí radost a vnitřní růst každého jedince. Respektujeme v nejhlubším nitru člověka hlubinné a tajemné spojení s oblastí transcendentna.

   

  Společně tříbíme svá nadání, obdarování, charismata – schopnost kultivovaně se vyjádřit literárně i v řečnickém projevu, uveřejňovat kvalitní tvorbu formou časopiseckou, ve sbornících, almanaších a knihách, uplatňovat se v rozhlase a při různých živých vystoupeních v kostelích, kulturních domech, klubech a při nejrůznějších veřejných setkáních apod. Vyjadřujeme se také výtvarně, děláme grafiky, kresby, pastely oleje, fotografie umělecké i dokumentární atd.
   Jde nám o duchovní hodnotu a etický náboj toho, čím se zabýváme. Vzděláváme se pravidelně, čteme krásnou i odbornou literaturu, pracujeme na sobě, aby naše vlohy neležely ladem, ale byly tu k radosti a obohacení druhých i našemu vlastnímu.

   U poezie si vážíme dosud nedoceněné noetické hodnoty a chceme na ni poukazovat. Souhlasíme s názorem, že poezie tu není od toho, aby tajemství odhalovala, ale aby na ně upozorňovala.



LIDSKOST A PŘÁTELSTVÍ

Lidskost a přátelství chci velebit
a všechno, co se s dobrým srdcem pojí:
laskavost, bodrost, ochotné soucítění,
ruku, jež pomocně se chápe ruky tvojí
a rány neudílí, ale mírní, hojí.

…

To všechno chtěl bych věrně oslavit,
dobrotě lidské svoji poctu vzdát,
co na rozumu, jenž se k srdečnosti druží
a na slušnosti měl jsem vděčně rád,
za to vše dobré toužím děkovat

vám všem, kdo dobré srdce máte;
seznal jsem věru za života svého,
co ukrutnosti v sobě může člověk nést
i co zas dobro jest, já poznal ode všeho,
co v lidské bytosti je dobrého i zlého,

bych vzýval dobrotu a lidskosti se kořil
a ctnostem, které spojeny jsou s nimi:
ba věru na člověčenství to nejkrásnější
a světa toho nejryzejší dobrodiní-
toť lidskosti je zář, jež nás bytostmi světla činí.
        Josef Čapek Básně z koncentračního
        tábora, Fr.Borový, Praha 1946


Dr. Albert Schweitzer – zastánce kritického myšlení a úcty k životu

    „Pravé myšlení dává spoluhovořit srdci….Žádný sluneční paprsek se neztratí, ale zeleň, kterou probouzí, potřebuje čas, aby vzklíčila a tomu, kdo seje, není vždy určeno dožít se žatvy.
   …Jediné, na čem záleží, je usilovat o to, aby v nás bylo světlo. Toto úsilí jeden na druhém pociťuje a kde světlo v člověku je, tam z něho vyzařuje.
Nikdo z nás neví, co způsobuje a co lidem dává. Je nám to skryto a má to skryto zůstat. Někdy z toho smíme trošku zahlédnout, abychom neztratili odvahu. Působení síly je ve všech oblastech tajuplné.
…
   Etika úcty k životu však má na všechny lidi, ať jsou v jakékoli životní situaci, ten vliv, že je nutí, aby se ve svém nitru ustavičně zabývali všemi lidskými a životními osudy, které se kolem nich odehrávají, a aby se lidsky věnovali tomu, kdo potřebuje někoho druhého.
   Nedopřává vědci, aby žil jen pro svou vědu, i když je tím velice užitečný. Umělci nedovoluje, aby žil jen svému umění, i když jím mnoha lidem něco dává. Člověku pohlcenému vlastním zaměstnáním zapovídá pomyšlení, že svou profesionální činností vykonal už vše. Ode všech vyžaduje, aby alespoň kousek svého života obětovali jiným lidem.

 Relaxujeme
   Nebojte se - nezapomínáme v žádném případě na odpočinek. Užíváme si volnou zábavu, sport a výlety rozhodně nezanedbáváme, protože známe zásadu, že ve zdravém těle zdravý duch. Můžete se o tom přesvědčit na našich pravidelných literárních matiné.


Spolupráce Ludvík Vaculík napsal výstižně : „ K nadání patří i schopnost spolupráce s jinými nadanými. To je otázka, s níž se každý někdy v životě musí vypořádat. Prosadit se a přitom vidět a uznat schopnosti jiných lidí, to je předpoklad úspěchu.“ (in Poslední slovo, Lidové noviny)




O toleranci „Jako je pravda, že mohu mít úctu a důvěru jen k tomu, kdo mi svůj názor nevnucuje, ale nechává mi naprostou svobodu ( a to i tím, že na mě nehledí jako na trpaslíka, nedorostlého k jeho výšinám), tak i jemu umožňuji mít úctu ke svému mínění, když se nijak nešetrně nedotýkám jeho svobody myslet si cokoliv jiného. Rozhodně to však nemá znamenat, že je tolik pravd, kolik je lidí, že každý má svou nedotknutelnou pravdu, jak se z mnohosti názorů někdy zjednodušeně vyvozuje. A také to neznamená, že máme vedle sebe chodit po špičkách, abychom snad jeden druhému nenabourali jeho mínění. Naopak, všechna mínění je právě nutno podrobovat kritice, aby se zjistilo, zda jsou pravdivá. Znamená to jen, že každý přicházíme k pochopení odjinud, a tak zahlédáme pravdu jinak...“
(Ludvík Procházka, Gemma 4/1994 s.2, vysíláno v březnu na rozhlasové stanici Praha v pořadu Živá slova)




Dialog Chiorelio Tvořivé slovo dialogu: in Chiolerio , M.: Blaze tomu, kdo slyší tato slova, První setkání se Starým zákonem, nakl.PAULÍNKY, 1997
Tvořivé slovo dialogu

   Pro zjednodušení si připomeňme Buhlerovu teorii jazyka, v níž mluví jasně
o třech „funkcích“ jazyka: slovo jako výraz (Ausdruck), jako znázornění (Darstellung)
a jako výzva (Appell). I když tyto tři formy nikdy nepůsobí v čistém stavu, ale nacházejí se v našem životě vždy smíšeny, můžeme v lidské zkušenosti jasně rozpoznat slovo, které má charakter symbolu ( znázornění), symptomu (vyjádření něčeho vnitřního) a signálu (výzva k druhému. Jsou to tři funkce slova, které vysvětlují tři aspekty našeho bytí. :
   a/ ve vztahu k přírodě, ke světu a k dějinám je slovo používáno pro informaci, v didaktice a v exaktních vědách /sdělovat něco/;
   b/ ve vztahu k nám samým slovo vyjadřuje, vypráví a vzniká z touhy říci něco o sobě, byť s rizikem a úsilím předvést se; v tomto smyslu je užíváno např. v poezii, při zpovědi /sdělit sebe/;
   c/ ve vztahu k druhým je to slovo, které vyjadřuje touhu po „vztahu“ s tím druhým. 
Biblický Adam dává jméno zvířatům, ovšem nejen že se s nimi nepouští do rozhovoru, ale dychtivě hledá někoho, kdo by se mu podobal, s kým by mohl navázat vztah. Také my víme, jak je důležité, že je zde někdo „ty“, schopný přijmout naši potřebu svobodně se dát. Je to nejhlubší význam, ukrytý za každým naším slovem. Vždy, když vystupujeme z ticha, někoho vyzýváme, snažíme se vytvořit společenství, ale i když setrváme v tichu a odmítáme mluvit, v podstatě tak vyjadřujeme nostalgii po komunikaci jakožto hodnotě, neschopnost, ale přesto potřebu autentické komunikace /sdělovat se navzájem/.

- Z televize
Internetové odkazy na Literárně dramatický klub Dialog na cestě v České televizi

Reportáž o Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě, 20. 4. 2008:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/308298380060008/video/ 

Sváteční slovo spisovatelky a duchovní Olgy Nytrové, 7. 9. 2008:
/Popis: O dialogu v bibli a v poezii/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/880349-svatecni-slovo/308298380080014-svatecni-slovo-spisovatelky-a-duchovni-olgy-nytrove/ 

Patriarcha Špak
/Popis: Portrét významné osobnosti Československé církve husitské. Připravili O. Nytrová a J. Nosek/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/309298380070010/video/

90 let Církve Československé husitské, 17. 1. 2010 
/Popis: Ohlédnutí za životem a společenstvím věřících. Připravili O. Nytrová a J. Nosek/

http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/310298380070002/video/






- Z časopisu Husita


Vyšlo v časopise Husita č. 2 - 2011


Vyšlo v časopise Husita č. 2 - 2011