"Obec spisovatelů, KALF a PEN klub"

- UPCexpress - 3 minuty s ... Olga Nytrová - Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité

O. Nytrová hovoří před kamerou o své 22. knížce Dialog mezi hodnotami

Každý z nás hledá univerzalitu a zamýšlí se občas nad všeplatnými lidskými hodnotami. Uvědomuje si, jak jsou vnitřně provázané. Hodnoty a hodnotová orientace jsou součástí osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr jeho jednání.

Video ke zhlednutí na
http://www.youtube.com/watch?v=LwqR0BZyWBM

- Oslava
Prezentace z oslavy narozenin M. Matouše. Pásmo sestavila Markéta Hlasivcová.
Článek k oslavě narozenin M.Matouše. Autoři článku Olgy Nytrová a Václav Strachota, účinkoval LDK Dialog na cestě.




- Fotoreportáže

Spisovatel Zdeněk Janík z Pen klubu v Karlíně 13.12.11 - fotoreportáž


 Natáčení na Rádiu Regina - Český rozhlas - 25.11.2011 v Karlíně - fotoreportáž


Natáčení ve studiu UPC - SAT PLUS 5.-10.11 - fotoreportáž



Cena Vojtěcha Zamarovského - Banská Štiavnice 17. a 18. 10. 2011 - fotoreportáž


Vážené dámy, vážení páni,
najprv niekoľko viet z biografie: Roman Cílek sa narodil 4. marca 1937 v Českých Budějoviciach, no od desiatich rokov žil v Prahe. Po maturite pracoval ako redaktor v rozličných periodikách, od roku 1989 sa venuje výlučne literárnej tvorbe. Je niekoľkonásobným laureátom Ceny E. E. Kischa, Ceny M. Ivanova a ďalších ocenení. Je spoluzakladateľom českého KALF-u a je jeho podpredsedom. Nesporne patrí medzi popredných českých spisovateľov literatúry faktu. Svedčí o tom nielen počet kníh, ktoré vydal, ich počet prekročil päťdesiat, ale aj ich kvalita a v nemalej miere obľúbenosť u čitateľov. A to nielen českých, ale aj slovenských. Medzi kolegami je známy svojou pracovitosťou. Píše každý deň, čo považuje za systémový prístup k tvorbe. Tomu ho naučil Ota Pavel, spisovateľ a redakčný kolega z počiatkov Cílkovej žurnalistickej práce. Vtedy mu povedal: „Stačí, aby si denne napísal iba pár riadkov.“ Z tých každodenných pár riadkov vznikli reportáže, rozhlasové hry, detektívky či príbehy s kriminálnou zápletkou a, samozrejme, knihy literatúry faktu. Tým debutom z literatúry faktu bola kniha Případ Fränkel a ti druzí, ktorá uzrelo svetlo sveta roku 1963. A od toho roku rok čo rok vychádzali z rotačky Cílkove knihy. Občas to boli aj dve knihy ročne, či knihy v druhom vydaní. Zatiaľ to skončilo pri nedávno vydanej knihe o Hitlerovom miláčikovi, ktorého Eisenhover voľakedy nazval najnebezpečnejším človekom Európy. Kniha má titul Ja, Otto Skorzeny- hrdina či gauner. S úspechom sa stretla aj Cílkova kniha Výstřely ve vile Edelweis. Tá dokonca našla podobu aj vo filmovom spracovaní. Kniha a film sú o osude židovského filozofa Teodora Lessiga skrývajúceho sa pred fašistami. Jeho život vyhasne výstrelmi zo zbraní najatých vrahov. Roman Cílek svoje knihy stavia na dramatických udalostiach, kde hrdina často stojí zoči-voči osudovému zlomu, na hranici osudového rozhodnutia a často sa jeho osud končí tragicky. Vždy mu ako autorovi ide o zobrazenie čohosi (udalosti či životného príbehu), vymykajúcemu sa zo všednosti. A navyše v príbehu, udalosti je aj čosi tajomné, menej známe či neznáme. To platí aj o knihách literatúry faktu, či o kriminálnych príbehoch. Vždy je základom skutočnosť, ktorú Roman Cílek oblieka do literárneho obleku literatúry faktu, čo v nijakom prípade neznamená automatické netvorivé kladenie faktu ku faktu, ale robí to, čo literatúru faktu povyšuje na úroveň jedného zo žánrov prózy, teda faktom vdychuje život. Nečudo, že literatúra faktu potom stojí kdesi na rozhraní vecnej literatúry a beletrie. Na ozrejmenie tohto konštatovania nám môže poslúžiť príbeh Oprátka za osem mŕtvych, kde Cílek rozpráva príbeh Oľgy Hepnarovej, ktorá nákladným autom nabehla na nič netušiacich ľudí čakajúcich na električku. Cílkovi nešlo iba o prvoplánový príbeh viacnásobnej vraždy, ale o to, aby zdôraznil, že tak urobila preto, lebo sama nevedela žiť. A trest smrti bol pre ňu spôsob samovraždy.
   Literatúra faktu a krimi príbehy. Čo majú v Cílkovej tvorbe spoločné? Podľa autora v oboch prípadoch ide o obťažné hľadanie pravdy a ako Cílek zdôrazňuje „nie čiernobielej pravdy.“ A preto si myslí, že literatúra faktu je druh tvorby pripomínajúci „pokorné zbieranie kamienkov.“ Výsledkom je hotové dielo nesúce v sebe rozličné vrstvy literatúry faktu: faktografickú, dokumentárnu, empirickú, vrstvu získanú naštudovaním a čiastočne aj fantazijnú.
   Talent Romana Cílka sa prejavoval už od skorej mladosti. Mohol si pre svoju realizáciu vybrať hociktorý druh literárnej tvorby. On si vybral literatúru faktu. Prečo? Priviedla ho k nej zvedavosť, nechuť pozerať sa na veci ako čierne a biele, zážitky z detstva (treba spomenúť, že jeho otca v čase haydrichiády popravili, odsun s matkou do pohraničia, roku 1945 výbuch munície v Ústeckom Krásnom Brezne a to, že videl aj českú pomstu na nemeckom obyvateľstve v povojnových rokoch). To ho priviedlo k tomu, že sa rozhodol o tom všetkom napísať a „byť spravodlivým pri mojom pohľade.“ Aj to je základ toho, že najčastejšími Cílkovými témami sú časy nacistickej okupácie, protifašistického odboja, obdobie krátko po okupácii...
   Na otázku, čo považuje v literatúre faktu za najťažšie povedal: „Docieliť to, aby literatúra bola protivníkom zla.“
    Ivan Szabó (prednesené 17. 10. 2010 v Banskej Štiavnici pri príležitosti odovzdávania Ceny V. Zamarovského)

*

Vážený pán Hykisch, milý náš priateľ Tonko,

akosi už to tak býva zvykom, že pri udeľovaní cien i pri blížiacom sa životnom jubileu je asi viac príležitostí sa zamyslieť nad autorovým životom i jeho dielom. Každý si prežívame svoj život, myslíme na udalosti, ktoré ho ovplyvnili, viedli a poznačili. Ty si vlastne začal nástup svojho dospelého života neblahou udalosťou, ktorá Ťa akosi zaškatuľkovala a niesla sa s Tebou dlhých 40 rokov so všetkými negatívnymi dôsledkami. Tvoj sen, túžba po slobodnejšom živote a možno aj túžba po mladíckom dobrodružstve sa zmenili na tvrdú realitu. Veď za nedovolené prekročenie hranice, za čo by bolo ešte pred niekoľkými rokmi, hádam, najbrutálnejším trestom pár faciek na strážnici financov, si sa na dlhý čas stal podozrivým elementom. Je obdivuhodné, že si sa nevzdal. Aj napriek nepriaznivým hodnoteniam v curiculuum vitae a rôznych posudkoch si húževnato šiel za svojím cieľom, dosiahnuť aspoň z mála šancí, ktoré sa Ti ponúkali, maximum. Aj keď si vyštudoval ekonómiu, ťahalo Ťa to k literatúre. Tvoj debutový román Krok do neznáma najprv zošrotovali a vydali ho až po štyroch rokoch. Akosi Ti bolo stále súdené vyrovnávať sa s ťažkosťami pri vydávaní kníh, a to nielen v čase diktatúry, ale, paradoxne, aj dnes v čase slobody slova, keď je problém sa slobodne vyjadriť kvalitným umeleckým slovom pre komercializáciu kultúry a nedostatok finančných prostriedkov na kvalitné umenie.
   Po závane slobody koncom šesťdesiatych rokov prišlo horké vytriezvenie, tvrdý dopad do normálnej, či znormalizovanej reality, znovu zákazy, podozrievania, šikanovanie, zákazy a znova zákazy. Správny chlap sa však nevzdá za žiadnych okolností, bojuje, a keď to treba, hľadá aj tú najmenšiu štrbinku, kade by prekĺzol. Tou štrbinkou sa pre Teba stal historický román, nielenže si sa cez minulosť mohol vyjadrovať aj o súčasnosti, a napísal si román Milujte kráľovnú o osvietenej panovníčke Márie Terézie a, a to treba tu v Banskej Štiavnici zdôrazniť, znovu si uviedol do čitateľskej pozornosti toto nádherné a na históriu i pamiatky bohaté mesto prostredníctvom príbehu tajomného umelca známeho len pod skratkou M. S. v románe Čas majstrov. Tieto diela sú výstižným príkladom, ako spájať hodnoverné historické fakty s autorovou fantáziou a patria k tomu najlepšiemu, čo v slovenskej literatúre v tomto žánri vzniklo.
   Spoločenské zmeny Ťa zastihli v najlepšom veku, aby si stihol sa aj politicky angažovať pri premene našej vlasti na demokratický štát ako poslanec SNR a neskôr aj ako jej reprezentant v zahraničí v krajine, ktorú si pravdivo opísal v roku 1968 v cestopisnej eseji Kanada nie je kanada. Literárne si priam rozkvitol, a to nielen v umeleckej próze, ale začal si sa vo svojich esejach zaoberať budúcnosťou Slovenska i globálnymi problémami súčasnosti. Využil si aj bohatú históriu svojej rodiny a pripomenul si, že Tvoj strýko a menovec bol pobočníkom možno trochu čudáckeho panovníka, bulharského cára Ferdinanda Coburského. Spolu s románom Spomeň si na cára musím vyzdvihnúť aj Tvoju prózu Rozkoše dávnych čias, románu, ktorý podobne ako štyridsať rokov pred ním Námestie v Mähringu, zachytáva drámu Tvojho života. Rozkoše sú výnimočnou kronikou udalostí, ktorými žila naša spoločnosť za posledných sedemdesiat rokov, pohľadom intelektuála, ktorý sa nedá zlomiť nepriazňou osudu.
   „Čože je to päťdesiatka,“ spieval mužom pred sedemdesiatimi rokmi František Krištof Veselý, aby dodal im guráž, že život ešte zďaleka nemajú za sebou. Odvtedy sa hranica aktívneho veku výrazne posunula. Dnes, keby to rytmicky sedelo, by sme si mohli zaspievať, čože je to osemdesiatka. Preto verím, milý náš priateľ Tonko, že Cena Vojtecha Zamarovského, ktorú o chvíľu prevezmeš, bude ďalším míľnikom na Tvojej bohatej a úspešnej literárnej púti, od ktorej Ťa neodvrhli ani rôzne ústrky, šikany, perzekúcie a zákazy, ktorých si, žiaľ, prežil viac než dosť. Želám Ti ešte veľa, najmä veľa zdravia, ale aj mnoho tvorivých síl i bohatú autorskú invenciu. 




- Aktuální dění

  3. ročník Mobelový ceny 25. 8. 2011 - fotoreportáž


*

*Pouť do Sázavského kláštera se konala v sobotu 25. 6. 2011. V programu vystoupili také pozvaní spisovatelé Stanislav Kubín, Miroslav Matouš a Olga Nytrová. V pořadu v prostředí rajské zahrady zazněly i vybrané ukázky z tvorby spisovatelky Jindřišky Kubáčové. V publiku byl přítomen i bratr patriarcha ThDr. Tomáš Butta.


Dr. H.Tonzarová zpovídá dr. O.Nytrovou


Básníci S.Kubín, M.Matouš a O.Nytrová vystoupili na Sázavské pouti


Při obědě s bratrem patriarchou


Kulturní program byl zajímavý


Sázavský klášter


* Spisovatel, humorista, textař, básník a filosof dr. Ing. Jan Vodňanský slavil své životní jubileum v Činoherním klubu - v neděli 19. 6. 2011


Jan Vodňanský si životní jubileum vychutnává


O.Nytrová a J.Vodňanský si připíjejí


Oslavenec s Táňou Fischerovou


Přišla i Kamila Moučková s dcerou







* Svět knihy 13. 5. 2011 - Cenu Miroslava Ivanova obdržel od Klubu autorů literatury faktu dr. Zdeněk Mahler za celoživotní dílo. Předávala ředitelka muzea v Jaroměři dr. Olga Mertlíková. Jednu z cen slavnostně předala i Olga Nytrová, členka výboru Klubu autorů literatury faktu.


Karel Richter a dr. Zdeněk Mahler


Cenu M.Ivanova předává dr. O.Mertlíková z Jaroměře


Zdeněk Mahler byl na Světě knihy KALFem oceněn za celoživotní dílo


- Večer Jiřího Dědečka v PEN klubu - 18. 5. v 17 hodin


Spisovatelé v PEN klubu na večeru J.Dědečka


Předseda PEN klubu, Jiří Dědeček, představuje své verše


Ivan Klíma a Václav Daněk v Pen klubu

- Nové knihy



   Každý z nás hledá univerzalitu a zamýšlí se občas nad všeplatnými lidskými hodnotami. Uvědomuje si, jak jsou vnitřně provázané. Hodnoty a hodnotová orientace jsou součástí osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr jeho jednání. Oproti základním potřebám hodnoty představují motivaci socializovanou a kultivovanou, nejsou to izolované prvky bez vzájemných vazeb. Uvažujeme-li o hodnotách, před svoji vnitřní instanci svědomí předstupujeme jako před soud, kde stojíme jako obžalovaní i jako obhájci. Hodnoty v našem osobním životě souvisejí samozřejmě i s tím, jak prožíváme hodnoty v pracovním, profesním životě. V souvislosti s daným tématem se vynořuje řada otázek. 
   Touží každý člověk po tom, aby mohl rozpoznávat smysl svého života? A hledá jej dokonce i v extrémních životních podmínkách, uveďme kupříkladu psychiatra V. E. Frankla, zabývajícího se v této souvislosti mezní zkušeností koncentračního tábora v době II. světové války. 
Co je to setkání člověka s člověkem? Co je „jáství“ a „tyství“, které nás zachraňuje před nicotou? Co je setkání s druhým v dialogu? Je pravý a hluboký dialog převratnou událostí? Jde nám o dialogicky žitý život? 
   Patří tázání se k lidské podstatě? Toužíme po světle poznání? Jak hodnoty, které uznáváme a přijímáme aplikovat ve svém životě, ve své praxi? A přemýšlí lidská bytost o souladu hodnot, které uznává, se svým životním partnerem? 
   Proč je někdy v životě tak náročné sladit svoji svobodu s hodnotou k ní úzce přináležející, tedy s odpovědností? 
   Je láska univerzální hodnota, která motivuje k aktivitám? Přejeme si, řečeno s Komenským, sestoupit z labyrintu světa do ráje svého srdce? Chceme prožívat lásku a přátelství, uskutečňovat své lidské bytí? A je pro nás v této souvislosti důležitá a nenahraditelná rodina jako „kolébka hodnot“ ? 
   A naopak, setkáváme se často s konfliktem hodnot, těch „vyřčených“ a skutečně „žitých“? Vadí nám příliš konzumně zaměření a sobečtí lidé, kteří jdou takzvaně „přes mrtvoly“? Nebo si myslíme si, že altruismus a obětavost jsou už hodnotami zastaralými a tak se jim z pohodlnosti a egoismu vyhýbáme? 
   Co je tedy naší perspektivou, co je naší nadějí v uváděných oblastech? Tyto a jiné otázky si kladou autorky publikace Dialog mezi hodnotami pod úhlem své profesní a generační zkušenosti. A jak konstatuje ve své předmluvě k publikaci univ. profesor Jan Barták, „nenabízejí hotové soudy, ale vedou čtenáře k samostatnému souzení. Nedávají tedy hotové recepty, neurčují, co máme dělat, ale poskytují kritéria, podle nichž můžeme posuzovat naše myšlení, rozhodování, vůli k činu a vlastní jednání, za něž neseme odpovědnost.“
                                                                                                            Olga Nytrová

- Fotoreportáže


Klub autorů literatury faktu - Oslava 75. narozenin spisovatele Mirka Kučery - 15.3.11


Pen klub - Autorský večer spisovatelky a básnířky Karly Erbové - 16. 3.11 


- Pozvánka





- Pozvánka


- Letohrad - na besedě v letohradském soukromém gymnáziu 23. září 2010

-  Pozvánka na KALF 2010
(pro zvětšení  klikněte na pozvánky)

Více z fotoreportáže naleznete zde ...